Ohlédnutí za druhou soubornou výstavou projektu InterBridge

V první polovině prosince (4. 12. – 19.12. 2025) jsme v univerzitní Galerii N v Jablonci nad Nisou uspořádali druhou velkou soubornou výstavu projektu InterBridge. Tentokrát výjimečně ve společném dialogu s Katedrou designu Fakulty textilní TUL, která ve stejném termínu představila studentské kolekce zaměřené na udržitelnou a ekologickou módu. Výsledkem byl prostor, kde se přirozeně potkávaly oděv, technologie, experiment i příběhy lidí.

Spodní patro galerie patřilo kapsulovým oděvům, ekomódě a studentským kolekcím vzniklým v rámci projektu podpořeného Technologickou agenturou ČR. Na ně plynule navazovala výstava projektu InterBridge v horním patře, která shrnovala celoroční česko-německou spolupráci – od oděvů a doplňků vytvořených pro letošní módní přehlídku v Praze až po výtvory vzniklé v rámci workshopů, rezidentur, exkurzí, experimentální tvorby i práce s dětmi. Která z obou výstav byla významnější, je naprosto zřejmé, protože obě výstavy se konaly pod názvem „InterBridge – spojení vědy, technologií a umění“ ….  😊))

Vernisáž výstavy se konala 4. prosince v podvečer a přilákala několik desítek návštěvníků – především studenty, pedagogy a jejich blízké. O vernisáži jsme napsali také do Libereckého deníku a na tento článek se můžete podívat zde.

Výstavu jsme zahajovaly společně s vedoucí Katedry designu dr. Janou Drašarovou, která představila studentskou tvorbu a koncept propojení tradičních textilních technik s novými technologiemi. Já jsem pak za projekt InterBridge navázala krátkým zamyšlením nad tím, jak spolupráce, sdílení a společné hledání vytvářejí vztahy, které daleko přesahují jeden projekt. Ano, trochu patosu v tom bylo – ale u projektu, který má „most“ přímo v názvu, se tomu zkrátka nedalo vyhnout.

Atmosféru vernisáže doplnilo drobné občerstvení. Catering objednaný od cateringové firmy z Jablonce proto, abychom v duchu spoluvystavované ekologicky udržitelné módy minimalizovali uhlíkovou stopu, sice díky logistickému nedopatření udělal malý okruh přes celé Liberecko a původní záměr se poněkud minul účinkem, ale hlavní bylo, že nakonec občerstvení dorazilo včas a návštěvníci si pochutnali. A tak se nad exponáty vedly debaty o módě, technologiích, materiálech i o spolupráci mezi Čechy a Sasy, při nichž se návštěvníci osvěžovali nejen minisendviči a zákusky, ale i dobrým vínem.

Jak už bylo zmíněno, výstava měla dvě hlavní části, které však nebyly oddělené, ale plynule se prolínaly. Na ekomódu v přízemí plynule navazovaly outfity spojující textil a 3D tisk, které vznikaly po celý rok v rámci příprav na Mercedes-Benz Prague fashion week a z nichž některé jsme skutečně na letní módní šou viděli. Byly tu nápadité kabelky Lady Mačkové, byla tu vystavená i ona legendární svítící maximušle ostranky, která byla v kolekci na MBPFW součástí modelu navrženého Tamarou Koritárovou. Výstavu nainstalovali naši metodici umění Jan Rouha a Lukáš Dostálek z Fakulty umění a architektury TUL. Součástí výstavy byla i jejich vlastní tvorba Trvale ne/dokončeno – reliéfy a objekty reflektující tlak na dokonalost, rychlost digitální doby a vědomé ponechání věcí otevřených. Obsahovaly sdělení, že proces je často důležitější než hotový výsledek.

Vedle nich byla k vidění instalace Jakuba Janďury „Zkouška tíhy“, založená na na první pohled až banálním fyzikálním principu: volně položený gumový pás formující se pod vlastní vahou do organického, pokaždé jiného tvaru. Fyzika, prostor, materiál a interpretace v jednom – otevřené dílo, které se mění podle místa, kontextu i pohledu diváka. Jak tohle všechno vím? Inu, protože já modernímu umění zrovna neholduji a neuváženě jsem pronesla, že „tohle máme v garáži taky“. Trestu za svou prostořekost jsem neunikla – náš metodik umění Lukáš mi následně dopřál velmi soustředěnou přednášku o antiformě, vztahu materiálu k prostoru, otevřenosti interpretace a významu procesu oproti výsledku. Od té chvíle už se budu na každý gumový pás dívat s mnohem větším respektem…. 😊

Součástí naší souborné výstavy byla i kolekce triček se svítícím (fosforeskujícím) potiskem, kterou ve spolupráci s AI a našimi německými partnery vytvořil Lukáš Prokop a kterou jsme vystavovali letos v létě za prosklenou stěnou CXI. Tentokrát však trička nebyla vystavena fyzicky – UV lampy nutné k jejich nasvícení by nebyly zrovna přátelské k očím návštěvníků. Řešením byla fotografická série, kterou student FUA Richard Králiček nafotil na modelovi a modelce z FT TUL. Výsledné snímky běžely na velké obrazovce a patřily k místům, kde se lidé zastavovali nejdéle.

Pozornější návštěvníci si všimli i nenápadného, ale velmi fotogenického objektu: textilní tašky s plazmově upravenými korálky. Martin Šetina, který obsluhuje plazmové komory a zařízení v laboratoři na CXI, se postaral o nanesení tenkých vrstev na korálky v průběhu vakuového naprašování kovů. Korálky na tašku pak naaranžovala Karolína Voleská. Tento exponát v sobě spojuje špičkovou technologii a zároveň vizuální jemnost a eleganci. 

Důležitou součástí výstavy byla i tvorba dětí z česko-saského pomezí – ze ZŠ U Lesa v Novém Boru, ZŠ Sokolovská v Liberci a Gymnázia Chr. Weise v Žitavě. Jejich práce – lepenkoví panáčci ozdobení skleněnými šatony v dynamických pózách, šperky a dekorace vytvořené z korálků, které dostaly děti od Preciosy během exkurzí v Desné a Kamenickém Šenově, objekty z 3D pera vytvořené během workshopu u nás na CXI – byly prezentovány kombinací fyzických instalací a fotografických smyček na obou velkých obrazovkách v rozích horního patra galerie. Děti ze všech tří zapojených škol se na výstavu skutečně přijely podívat – přesně tak, jak jsme jim před rokem při exkurzích do Preciosy slíbili. Viděly své výrobky v galerijním kontextu – a to byl moment, kdy InterBridge fungoval úplně nejvíc. K těmto návštěvám se ještě podrobněji vrátím v samostatném článku věnovaném dvěma prosincovým společným exkurzím českých a německých žáků.

Druhá souborná výstava projektu InterBridge v Galerii N byla ohlédnutím za rokem intenzivní spolupráce jednotlivců, škol, univerzit a institucí z Liberce, Žitavy, Nového Boru a Chemnitz– a zároveň potvrzením, že propojení vědy, technologií a umění dává smysl nejen na papíře, ale hlavně mezi lidmi.

Hana Křížová