top of page

Agentka v terénu: Zprávy z Chemnitz, města kultury 2025

  • Obrázek autora: Hana Křížová
    Hana Křížová
  • před 6 dny
  • Minut čtení: 3

Aktualizováno: před 11 hodinami


Helena Hlávková, členka našeho týmu

a architektka se zaměřením na urbanismus, je momentálně naším „agentem v terénu“

v saském městě Chemnitz, kde se podílí

na tvorbě pocitové mapy čtvrti Sonnenberg. Tato mapa vzniká ve spolupráci s místní organizací Taupunkt e.V. a jejím cílem je zachytit zkušenosti

a dojmy obyvatel této multikulturní části města. Pocitová mapa bude zároveň jedním z příkladů aktivit, na kterých se

v rámci projektu InterBridge podílíme. Helena pro nás připravila své postřehy – dívá se na toto město očima architektky

a sdílí, jak na ni působí proměny veřejného prostoru, umění i každodenní život v jednom z evropských měst kultury pro rok 2025. Kromě toho pro nás v terénu nafotila sérii momentek z Chemnitz, kde se objevuje i logo našeho projektu. To si s sebou vzala díky šikovné brněnské studijní omladině, která pro náš projekt dělá spoustu jiné důležité práce v oblasti grafiky, IT a PR a bez nichž by InterBridge vůbec nemohl fungovat. Zpracovali logo našeho projektu do 3D modelů

a vytiskli Heleně na cestu do Chemnitz.

Helčo, Káťo, Věrko, Víťo, Martine- jste skvělí, díky moc!

Hana Křížová



Hledáte město s potenciálem? Zkuste se podívat do Chemnitzu. Z Drážďan jste tu

vlakem za 30 minut. Chemnitz je po Lipsku a Drážďanech třetím největším městem v Sasku a žije zde přibližně čtvrt milionu obyvatel. Letos navíc nese titul Evropské město kultury.

A umění je tu opravdu vidět na každém kroku.


Nejznámějším symbolem města je nepřehlédnutelná hlava Karla Marxe, která prý

váží 40 tun. Dalším výrazným prvkem je modulární betonová fasáda Stadthalle z roku 1974, navržená Rudolfem Weisserem – její vzor odkazuje na textilní minulost

města.


S titulem Kulturhauptstadt 2025 přibylo v centru města ještě více uměleckých

instalací. Letos se například znovu otevřela „klapající fontána“ od Johanna Belze,

která stojí přímo před autobusovým nádražím. A samotné nádraží – Omnibusbahnhof

– stojí za zmínku také. Jde o jedinečnou stavbu ze 60. let, jejíž střecha o rozloze

1200 m² je zavěšena na ocelových lanech. Autory tohoto odvážného řešení jsou

Johannes Meyer a Christian Weise.


Další výraznou součástí kulturního života v Chemnitzu je Purpurová stezka – série

uměleckých děl ve veřejném prostoru, která propojují město s okolními obcemi.

Instalace od více než 60 umělců vyprávějí příběhy tohoto kraje. Stezka se stále

rozšiřuje a umění tu doslova vyrůstá během celého roku. Nedávno například přibyla

instalace Seeds & Seets od Gabriely Oberkofler a Jacoba Strobela, která spojuje

místní vášeň pro zahradničení s texty Bertolta Brechta. Najdete ji na Brucknerstrasse

– zve kolemjdoucí k odpočinku a zamyšlení.


Kromě umění město investuje i do infrastruktury – vzniklo několik nových

cyklostezek, které spojují různé části města. A protože na kole tu jezdí skoro každý,

nabízí se ideální možnost sledovat umění přímo ze sedla kola. Doporučit můžu

například tuto trasu.


A čemu se tu věnujeme my? Společně s organizací Taupunkt e.V. připravujeme

pocitovou mapu pro čtvrť Sonnenberg. Je to živé místo, kde spolu žijí lidé doslova

z celého světa – mnoho z nich sem přišlo během posledních 20 let. Díky této pestrosti

vzniká skutečné multikulturní prostředí. Naše mapa vzniká ve třinácti jazykových

mutacích, aby se každý mohl podělit o svůj pohled. Můžete si tipnout, které jazyky

jsme vybrali! Průvodci naší mapou jsou dva milí plyšoví senioři, kteří se podělí o své

zkušenosti. Mapa sbírá podněty od místních a pomůže najít místa pro drobné kulturní

zásahy, které zde v příštích letech oživí veřejný prostor Sonnenbergu.


A mimochodem, nejsme tu z Liberce sami. V Kunstsammlungen Chemnitz právě

začíná výstava European Realities, která představuje evropský realismus 20. a 30.

let minulého století. Na této výjimečné výstavě se podílí i Anna Habánová, Ph.D.,

M.A., kterou znáte z pedagogické fakulty TUL nebo z Nisa Factory v Jablonci nad

Nisou.


Helena Hlávková




 
 
 

Comments


bottom of page